S každou vlnou automatizace se vrací stejná obava: stroje připraví lidi o práci. Ve výrobě, kde robotů přibývá nejrychleji, se ale děje něco jiného — práce nemizí, přesouvá se.
Obava, kterou data nepotvrzují
Studie OECD ve 21 zemích porovnala profese podle rizika automatizace. V těch nejohroženějších zaměstnanost mezi roky 2012 a 2019 vzrostla o šest procent, v nejméně ohrožených o osmnáct. Víc robotů tedy neznamenalo míň práce.
V českém kontextu to sedí i z druhé strany. Firmy tu neautomatizují, aby propouštěly, ale protože nemají koho nabrat. Z českých výrobních firem s roboty jich 56 % uvádí jako jeden z důvodů i to, že se jim nedařilo sehnat lidi — v Evropské unii je to 37 %.
Co se s prací reálně děje
Automatizace práci spíš přestavuje než maže. Mizí fyzická a opakovaná část: zakládání dílu, přenášení, hlídání stejného úkonu dokola. Přibývá čtení dokumentace, nastavování stroje a kontrola.
Konkrétně: program pro stroj se připraví dopředu u počítače, zatímco výroba běží. Kvalifikovaný pracovník tak nepřipraví jeden kus, ale celou směnu. Robot dostane monotónní část, člověk tu, kde je potřeba rozhodnout.
Z pohledu zaměstnance to není ztráta místa, ale posun k náročnější a lépe placené práci. Z pohledu firmy je to jediný způsob, jak zužitkovat lidi, kterých je na trhu málo.
Proč to platí zvlášť pro zpracování plechu
Zpracování plechu je obor, kde je ten posun vidět nejdřív, protože spojuje velké série s prací, která vyžaduje zkušenost. Robot zvládne sérii, ale nastavit ohraňovací lis nebo robotickou ohýbací buňku a ohlídat kvalitu musí někdo, kdo tomu rozumí.
Tam, kde dřív stála obsluha u jednoho stroje, dnes jeden člověk dohlíží na pracoviště, které běží i bez něj. Počet lidí se nemění kvůli robotům — mění se proto, že jich na trhu práce není dost.
Technologie pro zpracování plechu a jejich automatizaci dodává výrobním podnikům v Česku a na Slovensku už tři desetiletí společnost CANMET, včetně instalace, zaškolení obsluhy a servisu.
